Reportáž a dokument

Nejprve si řekněme, co to vlastně reportáž a dokument je. Reportáž, dle slovníku naučného, je publicistický útvar, jehož základem je živé vylíčení skutečné události na základě autorova očitého svědectví slovem, obrazem nebo i obojím současně. Dokument či dokumentace je soustavné shromažďování dat a zpracovávání tématu. Takže reportáž můžeme udělat z požáru, demonstrace, divadelního představení či jiné akce a jedná se vlastně o záznam dané události. Dokument je záležitostí většinou dlouhodobější, kdy se snažíme zaznamenat stav věcí. Dokument by se dal chrakterizovat i jako "dění kolem nás" a ve většině případů to nejsou akční záběry, které spíše můžeme vidět u reportáže. Hranice mezi oběma tématy je velice nenápadná a mnohdy se nám stane, že reportáž se změní v dokument.

Poohlédneme-li se po různých soutěžích či otevřeme časopisy nebo noviny, setkáváme se v poslední době ve většině případů s reportáží zaměřenou na různé válečné konflikty a lidská utrpení. Fotografií s negativní tématikou vzniká daleko více, než fotografií příjemných. Nemíním zde polemizovat o tom, zda je to dobře, jelikož tyto fotografie nám ukazují utrpení jiných a probouzejí v nás či v odpovědných osobách potřebu zasáhnout a konflikt ukončit či utrpení zmírnit, nebo je to špatně, jelikož fotografie jsou používány jako prostředek ke zvýšení prodejnosti periodik a je to omlouváno, že "si to čtenář žádá". Z nás se do válečných konfliktů asi těžko někdo dostane. To ale ještě neznamená, že musíme zoufat a zahazovat reportážní téma do žita. Porozhlédneme-li se kolem sebe, zjistíme, že témat na reportáž či dokument je spousta. Chce to jenom chtít, sebrat trochu odvahy a vyrazit mezi lidi.

Budeme-li hovořit o reportáži, tak bych pro začátek doporučil si vybrat nějakou poklidnější akci, kde se budete moct soustředit na svůj výkon udělat pěkné fotografie. Vhodnou příležitostí jsou různé kulturní akce konané pod širým nebem - majálesy, masopustní reje, výstavy, veletrhy, sportovní akce a různá jiná poklidná shromáždění. Tady si můžete osvojit základy reportážní fotografie a pak teprve přejít na akce ostřejšího charakteru, jako jsou demonstrace, kde budete nejen fotit, ale budete muset ještě i neustále dohlížet na svoji fotovýbavu a na svoji osobu, aby ani jedno nepřišlo k úhoně. S dokumentem to bude v tomto ohledu trochu jednodušší. Nejen že se bude jednat o poklidnější práci bez spěchu, ale můžete si i práci rozvrhnout na více dní, měsíců či let. Pokud se tedy nejedná o časově omezený dokument, jako je třeba přeměna města novou výstavbou a jiná podobná témata. Vyberte si pro začátek jednodušší téma, které vám sedne a které se vám bude dobře zpracovávat. Začněte třeba u vás doma a snažte se zachytit běžný den své rodiny, pak to můžete zkusit na běžném dnu vašeho města či vesnice. Nakonec zjistíte, že ani to nejjednodušší téma, které si zvolíte, není tak jednoduché a jeho zpracování dá pěkně zabrat. Konec konců, proto to ale děláme, baví nás to, chceme se s tím trápit. Takže směle do toho, ono se to nakonec povede.

Z akce můžeme přinést jednu jedinou fotku, která vyjádří přesně to, co se na místě dělo, ale ve většině případů budeme počítat s pozdější prezentací celé série snímků a musíme s tím počítat i při focení. Správná série snímků by měla obsahovat celek, který nám představí danou akci a pomůže nám utvořit si všeobecný obrázek o události. Pak by měl následovat polodetail, který nás začne vtahovat do děje a nakonec detailní záběry, které nám ukáží podrobnosti a celou událost nám přiblíží a pomůžou se podívat až na "jádro pudla".

Reportážní snímky by měly být nositelem pravdivého sdělení, poselství, měly by co nejlépe vypovídat o dané události a měly by v člověku vzbuzovat emoce. Emoce nechejme ale na divákovi a sami se snažme při fotografování emocím vyhnout, snažme se být nestranní a soustřeďme se na fotografování a na pravdivé zachycení události. Snažme se, aby naše fotografie neubližovaly, ale spíše poučily či prostě "jen" dobře a pravdivě zobrazily danou událost. Při vlastním fotografování se snažme být co nejnenápadnější, snažme se splynout z davem, nepřekážejme lidem. Není nic horšího, než neomalený fotograf pobíhající před jevištěm či pódiem a rušící tak všechny diváky. Nemluvě o tom, že byste dokonce mohli někoho naštvat a přivodit si tak zbytečné komplikace. Atmosféra na různých shromážděních či akcích bývá občas dosti vypjatá, takže není třeba zbytečně přilévat hořlavinu do ohně. Citlivým přístupem si vytvoříte nejlepší podmínky pro vaši práci a dokážete tak vytěžit v dané situaci co nejvíce.

Určitě budete chtít vědět, čím fotit a na co fotit. Dobrá otázka, složitější odpověď. Pokaždé, když někam vyrážím, přemýšlím, co si s sebou vezmu - a vždy mám velké dilema. Vzít s sebou více těl, skel a příslušenství, aby náhodou něco nechybělo, nebo jen základní výbavu, aby nepřekážela, a pokud by došlo k nějaké úhoně, tak aby škody byly co nejmenší? Nakonec vždy zvítězí ta druhá varianta a beru s sebou jen jedno tělo a základní zoom 28-80, se kterým dělám většinu záběrů. Delší pevné sklo či delší zoom je vhodný pro případy, kdy musíme být stranou, ať už z důvodu abychom nepřekáželi či kvůli naší bezpečnosti. Výhodou je i menší hloubka ostrosti u těchto skel, kterou můžeme dobře využít pro vypíchnutí hlavního děje či osoby bez rušivého okolí. Vhodné je i širší sklo, kde nás záběry s ním vtáhnou velice dobře do děje a působí velice dynamicky a živě. Pokud jdeme do horších světelných podmínek (večer, interiér, ...), je dobré mít po ruce blesk. Ale pozor! Jeho použití velice dobře zvažte a buďte citliví, jelikož blesk dokáže totálně vymazat danou atmosféru. Je to pomocník, ale musí se používat s citem a většinou jen pro lehké dosvětlení. Já to radši řeším vyšší citlivostí filmu. Ale někdy to prostě už nejde a občas se musí trochu blýsknout. Pokud blýskám, tak do delších časů, abych alespoň trochu zachoval původní světelnou atmosféru.

A jsme u materiálu. Já osobně preferuji použití černobílých materiálů, jelikož si myslím, že u reportáže a dokumentu by se mělo barvou, která trochu odvádí pozornost od obsahu snímku, šetřit. Výjimka ovšem i zde potvrzuje pravidlo a někdy může být barva přínosem. Pamatujme ovšem na pravidlo, že všeho moc škodí. Citlivost volíme dle světelných podmínek, ale radši bereme s sebou citlivější filmy, abychom neměli problém s udržitelnými časy. U reportáže a dokumentu není zrno na závadu a někdy je i vítaným doplňkem, takže se nemusíme bát ani nejcitlivějších materiálů. Značku filmu už nechám na vás. Měl by to být materiál, který dobře znáte a víte, co si k němu můžete dovolit. To samé platí i pro fotoaparát, který byste měli v těchto případech ovládat zcela intuitivně. Je špatné, když vám uteče perfektní záběr jen díky tomu, že jste právě něco přeštelovávali či nastavovali.

Na závěr něco o kvalitě snímků. Určitě jste již zaslechli, že reportážní fotografie hovoří především svým obsahem a pak teprve nastupuje její forma, a proto nemusí být technicky dokonalá jako třeba krajinka, a že se přimhouří oko i nad nějakým tím kompozičním nedostatkem. Ano, je to sice pravda, ale ne úplná. Určitě to bude platit v situaci, kdy na vás zpoza rohu vybafne marťan či dinosaurus a vy budete jediní, kdo tuto akci zaznamená. Pak určitě uspějete i s fotkou rozmazanou či špatně exponovanou. Představte si ale, že stejnou reportáž jako vy fotí i někdo jiný a udělá nejen obsahově stejně dobré fotky jako vy, ale tyto fotky budou i technicky dokonalé. Pak asi nebude o "vítězství" diskuse a argumentace o tom, že reportážní fotografie nemusí být technicky dokonalá, vyzní na prázdno. Snažte se proto dělat i po technické a kompoziční stránce stejně dobré fotky, jako v jiných případech, a pokud budete záměrně některá pravidla porušovat, musí to být jasně patrné a musí to být snímku ku prospěchu. Je to stejné jako v ostatních fotografických žánrech.

Určitě se ptáte, proč se věnovat reportážní fotografii, která nemusí být v neodborných kruzích zrovna na vrcholu zájmu. Pěknou kytičku nebo krajinku vám pochválí skoro každý, ale u reportážní fotografie se zastaví jen někdo. Nezoufejte, najde se spousta lidí, kteří ocení i vaše reportážní či dokumentární dílo, najde se třeba i místní tisk, který najde uplatnění pro vaše fotografie, ale hlavně musíte být uspokojeni vy sami. Musíte mít z focení radost, musíte mít radost ze svých povedených fotek, musíte mít radost z toho, že v tom fofru reportážní fotografie dokážete i dobře komponovat, ostřit, hlídat expozici a druhým okem koukat, jestli vám někdo neleze do záběru. Já to tak cítím a musím vám říct, že jsem se právě vrátil z jedné takové poklidné akce, kde jsem si moc pěkně zafotil, i když fotky budou pro velice malý okruh lidí a nebude to žádná reportáž na titulní strany byť jen oblastního tisku. Prostě taková pohodička. A o to nám přece jde.