Argument "příznivců" téhle teorie je vesměs jeden: tím, že cvaknutí skoro nic nestojí, tak lidi míň přemýšlí nad samotným záběrem a víc bezmyšlenkovitě cvakají.
To má podle mě dva důsledky:
- Vzniká obrovské množství fotek, z nich většina se dá považovat za jasný odpad a měla by skončit v nejlepším příteli fotografa - v koši.
- Vzniká spousta výborných momentek, které by dřív třeba nikdy nevznikly, protože by každému bylo líto vyplácaného materiálu.
Asi nikdo nepochybuje o tom, že digitální fotoaparát má dneska jasné výhody např. u sportovních nebo reportážních fotografií, ale jak je to u krajin, zátiší, apod.? Je to jiné v případě, kdy se fotí rychlá a nepředvídatelná akce a když je na záběr hodně času a je možné si ho připravit a rozmyslet? Je krajinářská fotka, která je vybraná z několika podobných horší, protože jsem ji vybral až v počítači než ta, kterou jsem si měl promyslet a zmáčnout už na místě?
Pro mě osobně v tom velký rozdíl není. Samozřejmě, kdybych měl jen ten jeden film a stálo by to majlant, tak bych si záběry vybíral už na místě a rozhodoval bych se, do čeho políčko filmu investuji a do čeho ne. Měl bych možná pár dobrých fotek, ale další "dojmy" z daného místa bych si musel nosit tak maximálně v hlavě. I když znám osobně lidi, výborné fotografy, kteří stihli vyfotit celý klasický kinofilm za dobu, kdy my ostatní jsme zvládli maximálně pár políček. A bez digitálu. :-)
Osobně se z těch fotek navíc dál učím - když je vybírám a zpracovávám, tak si vždycky říkám, co a proč jsem vybral a proč jsem ten daný záběr vyřadil. Takže z akce, kde nafotím řekněme 500 fotek, vyberu tak 80, které dál ukážu lidem, a cca 3-5, které si třeba vytisknu na A3. A někdy ani to ne, některé fotky skončí jen na webu, protože v nich třeba hned nevidím ten "zázrak".
Je otázkou, jak je tenhle způsob učení účinný. Poslední dobou si sám sobě už říkám hned při pořízení záběru: "ten je jen památeční - byl jsem tady" a "tenhle je super, ten si budu zvětšovat". A celkem se mi to i daří dodržet.
Mně osobně tenhle způsob práce vyhovuje a snažím se být k sobě přísný a ukazovat opravdu jen ty fotky, které za to stojí, a ten "odpad" si jen nechávat na disku. Když se pak ke mně dostane něco ve smyslu "podívej, byli jsme na dovolené", kde jsou řádově stovky fotek, z toho klidně 10 z jednoho místa, jen různé varianty, tak jako první návrh dávám, aby to dotyčný nejdříve probral, vybral z toho tak maximálně 100, které si má cenu prohlížet, a zbytek ať si nechá jen pro sebe na památku.
A co vy? Jak vy se na to díváte?
